Nový ředitel Lipo.inku: Přeji si, aby lidé z Libereckého kraje neodcházeli, ale stěhovali se sem za příležitostmi

Od 4. srpna 2025 se novým ředitelem libereckého podnikatelského inkubátoru Lipo.ink stává Ondřej Král. Ve vedení organizace nahrazuje Philippa Rodena, který Lipo.ink před osmi lety založil a vybudoval z něj respektované centrum podpory podnikání v Libereckém kraji.

Ondřej Král má za sebou roky zkušeností s vedením lidí, řízením firmy i vlastním podnikáním. Nyní nastupuje do čela Lipo.inku, aby pomáhal růst dalším. V rozhovoru mluví o své cestě, plánech pro agenturu i o tom, proč v podnikání věří spíš na výdrž než na zkratky. A taky proč je vždycky důležitá druhá ruka.

Vezměme to popořádku. Můžete nám přiblížit svoji profesní dráhu a co všechno máte za sebou? Začínal jste jako dozorce ve věznici, vypracoval se až na ředitele… 

Ano, je pravda, že moje profesní dráha začala ve věznici, kde jsem působil jako dozorce ve výkonu trestu. Bylo to velmi stresové prostředí. Člověk se tam naučí pozorně vnímat lidi, číst situace a zachovávat klid pod tlakem. Tahle zkušenost mě formovala víc, než jsem si tehdy uvědomoval.

Po přesunu do soukromého sektoru jsem nastoupil jako výrobní dělník v jablonecké firmě ELKOP, která vyvíjí a vyrábí elektrická topná tělesa. Postupně jsem se přes obchodní a technické pozice vypracoval až na ředitele společnosti. Dostal jsem se tam ne proto, že bych měl nejvíc titulů nebo zkušeností, ale protože jsem firmu bral jako prostor, ve kterém mohu růst společně s ní a protože jsem se nebál převzít odpovědnost, zlepšovat prostředí okolo sebe a přemýšlet za hranice své pozice.

Firmu jste vedl osm let. To je celkem dlouhá doba. Co jste se během ní naučil a jakých jste dosáhl výsledků?

Když jsem firmu v roce 2017 přebíral, nebyla v dobré kondici – hospodařila se ztrátou a většina zaměstnanců byla již v důchodovém věku. Postupně se mi podařilo sestavit a stabilizovat nový tým, zefektivnit chod firmy a otočit výsledek do výrazně kladných čísel. 

Za těch osm let jsem se naučil vést lidi i firmu v různých situacích: od stabilního růstu až po zvládání krizí. Pandemii jsme zvládli díky rychlé adaptaci technologií a nasazení nových produktů. Což nám umožnilo nejen přežít, ale i rozšířit naše služby.

Máte zkušenosti i s vlastním podnikáním, což se do nové funkce určitě hodí. Co vám podnikání dalo, a naopak vzalo?

Vzhledem k tomu, že jsem už jako ředitel společnosti k firmě přistupoval jako ke své vlastní, měl jsem do podnikání velmi dobrou průpravu. Majitel mi dával velkou míru svobody v rozhodování a důvěru, takže jsem si mohl osvojit spoustu věcí, které se většina začínajících podnikatelů musí teprve učit. Měl jsem zkušenost s vedením lidí, řízením financí, nastavováním procesů i s každodenním řešením problémů. Když jsem pak rozjížděl vlastní podnikání v oblasti energetické agregace flexibility, nebyl to pro mě takový skok do neznáma.

A co mi podnikání dalo? Rozšířilo mi to myšlení – naučil jsem se hledat nové cesty i tam, kde to na první pohled nejde, a zároveň jsem se musel mnohem víc orientovat v právních a legislativních hranicích podnikání. V tom je podnikání skvělá škola. Nutí vás být kreativní a zároveň efektivní.

A co mi vzalo? No... rozhodně hodně času a pár vlasů. Ale i to k tomu patří, a nelituji.

Lipo.ink podporuje hlavně inovativní projekty a nápady. Jaká je vaše zkušenost s inovacemi? 

Inovace jsou pro mě přirozenou součástí práce i způsobu myšlení. Když jsem působil jako ředitel společnosti, měl jsem možnost být u několika vývojových projektů. Podílel jsem se například na vývoji nového typu topného tělesa pro 3D tiskárny. Řešili jsme také nové způsoby účinnějšího dohřevu pro rekuperační jednotky. A díky získání evropského grantu jsme spolu s Technickou univerzitou v Liberci vyvíjeli nový teplovodivý materiál, který by umožnil vyrábět elektrické topné patrony energeticky úspornějším způsobem. Tyto zkušenosti mi potvrdily, že inovace nejsou jen o velkých vynálezech, ale hlavně o každodenní odvaze hledat lepší řešení. 

Jestli jsem to dobře pochopila, vyvíjel jste i nějaký komponent pro energetickou soustavu. Jak to celé vzniklo a o co šlo? A jak by to mohlo být relevantní třeba při řešení blackoutu?

Ano, v rámci jednoho z projektů jsme vyvíjeli a vyráběli klíčové komponenty pro řízení energetické soustavy a její spotřeby v době zvýšené výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, například ze solárních a větrných elektráren. Nešlo ale o řešení, které by pomáhalo „hasit“ blackout. Během blackoutu už je většinou pozdě. Pracovali jsme spíše na systému, který měl těmto situacím předcházet – chytrém řízení zátěže, které dokáže včas upravit odběr a stabilizovat síť ještě dřív, než dojde k problémům.

Pojďme od blackoutu zpátky k regionu. Ovlivnilo vás nějak, že pocházíte přímo odsud? Jaký máte vztah k Libereckému kraji?

Jsem s regionem silně spjatý – narodil jsem se tu, vyrůstal jsem tu, studoval, pracoval i podnikal. Liberecký kraj je pro mě domov nejen geograficky. Znám místní prostředí, lidi a jejich způsob uvažování. Vím, co tu dobře funguje a taky kde by si region zasloužil víc podpory. Chovám velkou lásku k Jizerským horám a obdiv k tomu, jak silná sportovní základna tu je, od běžeckého lyžování po kolektivní sporty. 

Zároveň cítím odpovědnost přispět k tomu, aby se region dál rozvíjel i ekonomicky. Mým přáním je, aby Liberecký kraj nebyl místem, odkud lidé odcházejí za prací a podnikáním, ale naopak, aby se sem lidé z jiných regionů stěhovali za příležitostmi, které tu vznikají. Aby tu měli podmínky k tomu něco rozjet, něco vytvořit, a přitom zůstat v kraji, který má duši, historii i krásnou přírodu.

Znal jste Lipo.ink ještě předtím, než jste se přihlásil do výběrového řízení?

Ano, znal – a nejen z doslechu. Před zhruba třemi lety, kdy jsem sám procházel vyhořením, jsem se přihlásil do programu PlatInn. Už během vstupní analýzy jsem cítil skutečný zájem o svou osobu a upřímnou snahu mi pomoct. Během tří měsíců v programu se postupně začaly dít věci. Zmizelo nejen vyhoření, ale měl jsem pocit, že jsem se znovu nadechl. Odcházel jsem jako jiný člověk. S novým pohledem na sebe, svou práci i směřování.

Byla to pro mě silná zkušenost, která ve mně zanechala hluboký respekt k tomu, co tahle organizace dělá. Nejde jen o poradenství nebo kanceláře. Lipo.ink má schopnost dávat lidem znovu důvěru ve vlastní schopnosti. A právě to mě v dalších letech motivovalo Lipo.ink sledovat víc zblízka.

Co vás při prvním kontaktu s Lipo.ink ještě překvapilo, v tom dobrém i třeba horším?

Překvapila mě především lidskost a opravdový zájem. Nečekal jsem, že v takové instituci najdu tolik empatie, otevřenosti a upřímné snahy pomoct konkrétním lidem, nejen „projektům“. Byl jsem mile překvapen, jak profesionální a zároveň přirozené to celé bylo. 

A také mě udivilo, co všechno Lipo.ink vlastně dělá a nabízí, že to není jen cowork nebo přednášky. A právě v tom vidím obrovský potenciál: ukázat, že je tu silná organizace, která umí reálně pomoct nejen s rozjezdem, ale i s růstem.

Co vás vůbec přimělo přihlásit se na pozici ředitele Lipo.inku?

Mám za sebou roky zkušeností z reálného podnikatelského prostředí, od výroby přes obchod až po komplexní řízení firmy. Vím, co podnikání obnáší v praxi, nejen na papíře. Není to sprint, ale běh na delší trať – často s překážkami. A právě proto chci svoje zkušenosti zúročit ve prospěch lidí, kteří dnes s podnikáním začínají nebo hledají cestu, jak se posunout dál. Vím, jak důležité je mít kolem sebe prostředí, které vás podrží a pomůže vám vydržet.

Zároveň to pro mě byla výzva, která mi dávala smysl. Věřím, že Lipo.ink má ještě velký nevyužitý potenciál a že mu mohu pomoct ho naplnit.

Jaké budou vaše první kroky, až nastoupíte? Na co se chcete zaměřit?

V první fázi chci hlavně naslouchat. Setkat se s týmem, partnery, školami, podnikateli i lidmi z veřejného sektoru a pochopit, co od Lipo.inku očekávají, co funguje a kde je prostor pro zlepšení. A samozřejmě si chci udělat detailní obraz o interním fungování organizace, aby všechno, co budeme dál rozvíjet, stálo na pevných základech a abychom se vyhnuli slepým uličkám.

Plánujete nějaké změny? 

Změny plánuji, ale ne revoluční, spíš evoluční. Chci navázat na to dobré, co v Lipo.inku funguje, a zároveň posílit oblasti, kde vidím nevyužitý potenciál.

Při této příležitosti bych chtěl vyjádřit velké díky Philippu Rodenovi, zakladateli a dlouholetému řediteli Lipo.inku. Díky jeho vizi a vytrvalosti vznikla organizace, která dnes reálně pomáhá lidem i firmám růst. Cítím velký respekt k tomu, co vybudoval, a vážím si možnosti na tuto práci navázat.

Jednou z mých priorit bude rozšířit spolupráci s etablovanými firmami, nejen jako s klienty, ale i jako s partnery, kteří mohou do Lipo.inku vnést zkušenosti, témata i finanční podporu. 

Co považujete za svůj dlouhodobý cíl v čele Lipo.inku?

Mým dlouhodobým cílem je, aby Lipo.ink zůstal respektovaným centrem podnikavosti a inovací v celém Libereckém kraji. Chci, aby byl známý nejen mezi podnikateli, ale i mezi studenty, firmami, učiteli, úředníky nebo třeba rodiči dětí, které přemýšlí, co jednou dělat. Rád bych, aby se organizace postupně stala finančně méně závislou na veřejném rozpočtu a více stavěla na spolupráci s velkými firmami a grantových projektech.

Věřím, že pokud se nám podaří díky Lipo.inku rozhýbat více nápadů, nových firem, udržitelných inovací a propojení napříč regionem, pomůže to nejen konkrétním lidem, ale i ekonomice celého Libereckého kraje. Více podnikavých lidí a silnější místní firmy znamenají více pracovních míst, více peněz v regionu a v konečném důsledku i větší stabilitu a atraktivitu kraje jako celku.

Máte nějaké motto, kterého se v práci držíte?

I když se to může v čase měnit podle situace, jedno motto mě provází už delší dobu:
„Když chceš jít rychle, jdi sám. Když chceš dojít daleko, jdi s těmi, kteří mají stejný směr.“

Věřím ve spolupráci, důvěru a sdílení zkušeností. Jako vedoucí nechci být tím, kdo všechno ví a o všem rozhoduje, ale tím, kdo vytváří prostředí, ve kterém ostatní můžou přicházet s nápady, růst a táhnout věci dopředu společně.

Jakým způsobem relaxujete – čím si „čistíte hlavu“ po práci?

Volný čas nejraději trávím se svou ženou a dvěma dětmi. Společně vyrážíme na výlety, jezdíme na kole, chodíme do lesa nebo v zimě do Jizerek na běžky. Příroda je pro nás místem, kde si vyčistíme hlavu a načerpáme energii, ideálně aktivně a spolu.

Když mám čas jen pro sebe, rád ho trávím v kuchyni. Vaření je můj velký koníček, možná i trochu posedlost. Fascinuje mě práce s chutěmi, vůněmi i technikami. Vaření pro mě není rutina, ale způsob, jak tvořit a zároveň potěšit ostatní.

Tomuto koníčku jsem propadl natolik, že minimálně jednou ročně absolvuji kurz u některého z našich známých šéfkuchařů, abych se dál zlepšoval. Moje motto v kuchyni zní: „Jedna ruka vaří a druhá uklízí.“ A tou druhou rukou je u nás doma moje žena – moje pravá ruka v životě i v kuchyni.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám v nové pozici daří. A spolupracujících rukou ať je co nejvíc!