Rozbaleno v Lipo.ink: podnikatelka Marie z Jilemnice vyrábí spodní prádlo z mléčného proteinu

Už ve třinácti jsem měla hotový i název pro svoji značku – Marylu.

Slovní hříčkou spojuje moje jméno a jméno tatínka, který mě naučil podstatu udržitelnosti dávno předtím, než se z ní stal trend. Vyrůstala jsem v gastru a hotelnictví, mezi lidmi, kteří z každé suroviny umí vytěžit maximum. Tatínek pochází z hospodářské rodiny, takže jsem od mala vnímala, že skutečná udržitelnost začíná v tom, jak přemýšlíš o životě – ne v etiketě na produktu.. Už tehdy jsem snila o tom, že změním svět textilního průmyslu.


Kdy se z dětského snu stal reálný projekt?

Stále jsem přemýšlela, jak by šlo dělat oblečení bez zbytečného odpadu. Textilní průmysl je jeden z nejznečišťujících na světě, a tak jsem hledala způsob, jak na to jít jinak.

V té době už jsem studovala ekonomku v Praze. Četla jsem články o cirkulární módě, poslouchala podcasty…

A v jednom z nich zaznělo, že se dá vyrobit látka z mléka. Zaujalo mě to natolik, že jsem začala pátrat, kdo s tím pracuje. Našla jsem továrny v Německu, Itálii a USA, a právě v Itálii jsem našla největší pochopení. Tam se zrodila první spolupráce, která vedla k mojí první kolekci spodního prádla Milk Skin.

Jak ten materiál vlastně vzniká a co umí?

Základ tvoří odpadové mléko z potravinářského průmyslu. V továrně z něj oddělí protein, takzvaný kasein, a ten se zpracuje do vláken. Látka je výjimečná tím, že je jemná, prodyšná, termoregulační a hypoalergenní. Obsahuje aminokyseliny, které pomáhají hydratovat pokožku – nevyléčí ekzém, ale zlepší komfort při nošení.

Navíc má i historický přesah – už ve 30. letech minulého století se podobné vlákno používalo, tehdy kvůli úsporám. Dnes se k němu vracíme v mnohem modernější, udržitelnější podobě.

Jaké máš plány dál?

Chci pokračovat v hledání nových materiálů. Teď mě například zaujala látka z pomerančových slupek – obsahuje přírodní oleje, které hydratují pokožku. Je to opět materiál, který by jinak skončil jako odpad.

Zároveň se chci dál vzdělávat. Mám sice vlastní značku, ale pořád mám pocit, že se musím hodně naučit, hlavně co se týká terminologie. Proto začínám studovat nanotechnologie na Technické univerzitě v Liberci, abych lépe rozuměla i teoretické stránce materiálů.

Co tě podnikání naučilo?

Že udržitelnost není jen o sloganech, ale o konkrétních krocích – o tom, kde nakupuji materiály, jak komunikuji s lidmi, jak přemýšlím o produktu…

Připadá mi, že samotné slovo udržitelnost je v dnešní době hodně znásilňované. Mně jsou bližší slova jako zodpovědnost, transparentnost – vůči sobě, zákazníkovi i prostředí, ve kterém podnikám. Je dobré vyložit karty na stůl a ať si zákazník sám vybere.

Poraďte se s námi o svém podnikání. Přijďte na bezplatnou hodinovou konzultaci.

Foto: Veronika Bečková

Video: Alan Fabik