Když práce baví, nemusíte si všimnout vyčerpání. Simona Babčáková mluvila o prevenci vyhoření

Zaplněný sál, soustředěné ticho přerušované občasným smíchem a téma, které spousta z nás odkládá na později. Až bude hotové tohle a tamto. Naše první letošní přednáška, kterou vedla lektorka a herečka Simona Babčáková, otevřela téma syndromu vyhoření. Nejen jako diagnózu pro vyčerpané, ale i jako riziko pro ty, kteří svou práci milují.

Šlo o těžké téma ale i tak Simona přátelskou náladu v sále nijak nenarušila. Syndrom vyhoření dokázala podat s nadhledem, humorem a lehkostí.

Vyhoření nezačíná únavou

Nejdřív stručně shrnula, co všechno syndrom vyhoření je. První varovné signály? Ztráta radosti, podrážděnost a agrese. Mezi vážnější příznaky pak patří úzkosti, panické ataky, apatie nebo nespavost.

„Jakmile se objeví chronické potíže se spánkem, bolestmi hlavy, zad nebo žaludku a my je přehlížíme, už nejde o únavu, ale o vyčerpání,“ varuje Simona.

A proč se tématem vyhoření zabývat? „Nejčastější mýtus o vyhoření je, že když vás práce baví, nemůže se vám to stát. Opak je velmi častý,“ vysvětluje Simona.

Vyhoření podle ní nepřichází ze dne na den. Vzniká postupně – z nenaplněných potřeb, nevyslyšených pocitů a dlouhodobého tlaku na výkon.

Odpočinek se nepočítá, pokud u něj máme výčitky. Doporučuju odjet na chatu ke kámošovi

Odpočinek se počítá jen bez výčitek

Po pauze, networkingu a občerstvení se dostáváme k druhé části přednášky. V ní Simona vysvětluje, jak se syndromu vyhoření postavit.

„Odpočinek se nepočítá, pokud u něj máme výčitky. Doporučuju odjet na chatu ke kámošovi,“ směje se.

Podle ní si lidé často myslí, že musí zpomalit až ve chvíli, kdy už nemohou. Prevence ale začíná mnohem dřív – ve chvíli, kdy ještě máme energii něco změnit. Každý má tento bod jinde. Důležité je ho poznat.

Zastavit se, nechat vyplavit emoce a mít nadhled

Simona načrtla i pár konkrétních kroků, jak se o sebe starat průběžně, abychom vyhoření předešli.

Co pomáhá?

Zastavení se a zklidnění dechu, aby se uklidnila nervová soustava a okysličil mozek,
vyplavování emocí pohybem, křikem nebo tvořením, prostě jakýmkoli koníčkem, který máte,
drobný „zevling“ třikrát denně – minutu si sednout, dívat se kolem sebe nebo si představit hezké místo, kde byste chtěli být,
prioritizování úkolů – je to, co dělám opravdu nutné udělat hned teď, nebo se nic nestane, když to pár minut počká.

Se smíchem se při předávání tipů označila za „královnu zevláků“.

Důležitost kladla i na delegování. Ne až ve chvíli, kdy už člověk nemůže, ale ve chvíli, kdy má ještě kapacitu se usmát a říct si o pomoc. Co nejkonkrétněji to jde. Upozornila, že je k tomu potřeba mít vztahy připravené na tyto situace dopředu. A navzájem si pomáhat. Když potřebuju já a když potřebuje ten druhý.

Byli jste na přednášce a chcete navázat na workshopu?

Přihlaste se na pokračování

Proč se věnujeme tomuto tématu zrovna teď

To, že jsme téma zařadili na začátek roku, není náhoda. Je to chvíle, kdy je ideální otevřít témata udržitelnosti práce a osobní energie.

„Po Vánocích mají lidé konečně prostor se zastavit a zamyslet nad tím, jak fungují. Právě proto se v lednu a únoru soustředíme na témata, která pomáhají zvládat dlouhodobý tlak,“ vysvětluje naše evenťačka Lucie.

Dlouhodobě kombinujeme rozvoj tzv. soft skills – komunikace, práce s týmem nebo osobní energií – s praktickými hard skills v oblasti obchodu, práva a financí. Akce nejsou určené jen podnikatelům, ale i zaměstnancům a všem, kdo chtějí pracovat na svém profesním i osobním rozvoji.

V loňském roce jsme uspořádali 87 vzdělávacích akcí pro veřejnost i školy, na které dorazilo 1370 účastníků. I letos chceme nabízet program, který nejen podporuje výkon, ale pomáhá ho dlouhodobě udržet.