Příběhy z Ambulance - Pohlednictví

Milovnice pohledů Lucie Kvapilová z Půlečného u Jablonce nad Nisou v současné době provozuje největší internetový obchod s pohlednicemi v České republice. Část z nich není nikde jinde k sehnání - tvůrci a fotografové je totiž tvoří e-shopu na míru. Vše přitom vzešlo ze světově oblíbeného koníčku - postcrossingu, tedy posílání pohledů na náhodně vygenerované adresy a jejich přijímání z celého světa. I pohlednictvi.cz navštívilo naši Podnikatelskou ambulanci.

Jak jste se k dostala k tak specifickému produktu, jako je pohlednice?

Už od malička mám ráda dopisy a pohlednice, už jako malá holka jsem seděla u dveří a čekala, až přijde pošťák a zda nám nese nějakou zprávu. Moje o 15 let starší sestra pracovala jako au-pair v Německu, a tak to bylo jediné spojení, vždy to bylo velmi radostné. Pamatuji si i, jak moje maminka byla vždy šťastná za dopis či pohlednici.

Úplně jsem zajásala, když jsem v dospělosti objevila koníček Postcrossing, který nabízí svým uživatelům posílání a přijímání pohlednic z celého světa, a tak mám sama ve svých sbírkách pohlednice z celého světa. 

Pohlednice miluju, je to něco, co děláte naprosto dobrovolně, přinášíte tím absolutní radost a posíláte je z „čistého srdce“ prostě proto, že chcete potěšit. Je to skrz na skrz radostná záležitost. Navíc je to velmi efektní způsob relaxace. Představte si, že se celý svět zastaví a vaší jedinou povinností pro následující chvilku je vybrat správný motiv, nalepit známku a čitelně napsat pozdrav. Při mé práci zdravotní sestry to bylo velmi, velmi efektní relaxační záležitostí.

A jak vás napadlo založit si vlastní internetový obchod s pohlednicemi?

V době, kdy jsem poznala mého manžela, jsem se už dost dlouho Postcrossingu věnovala. Říkala jsem mu, že cítím, že v České republice úplně chybí místo, kde by se daly sehnat umělecké pohlednice. Jasně, byly a jsou tu galerie, nákup přímo od umělců - ale jako koncovému uživateli mi připadalo šílené, že bych za každý pohled platila jednotlivé poštovné. Proto jsem se snažila vymyslet místo, kde bych všechny pohlednice sehnala a zaplatila za to jedno poštovné. A protože on je programátor, postavil mi e-shop na míru. V roce 2015 jsme přivítali naše první zákazníky. 

V té době už tu sice bylo pár obchodů, ale nikdo neměl vlastní produkci a cestou, kterou jsem se vydala já, asi nikdo nedělal. Já jsem listovala v dětských knihách, oslovovala autory na internetu, oslovovala fotografy. Chtěla jsem český trh obohatit a ukázat světu, že fakt umíme nádherné věci, že umíme velmi kvalitní pohlednice na úžasném papíru, že máme skvělé fotografy, nádhernou krajinu a úžasné tvůrce, a to všechno umíme na pohlednicích ukázat.

Jak to vypadá s vaším e-shopem po šesti letech fungování?

V současné době jsme určitě největší e-shop svého druhu v Čr. Prošlo nám, doslova rukama více než 16 000 druhů pohlednic, skladem máme vždy okolo 4000 druhů. Jednou určitě zapomenu i, jak se jmenuju, protože když mi ukážete nějakou pohlednici, řeknu vám, zda jsme ji v obchodě někdy měli. A pokud ne, možná si i tipnu, kdo ji vydal. Je to moje vášeň, můj obrovský koníček a veliká radost. Tak, jak jsem milovala postcrossing samotný, jsem začala milovat i Pohlednictvi. Doufám, že se to odráží na mém přístupu a zákazníci to velmi často oceňují, každá obálka od nás chodí nazdobená, s osobním ručně psaným vzkazem. Toužila jsem po tom, aby obálka z Pohlednictvi nebyla jen obálkou z nějakého obchodu, ale spíš jako když vám přijde něco od kamarádů. Chci aby v tom byl ten záchvěv radosti, co člověk u schránky může prožít od prvních chvil. Je to to, co mě na Pohlednictvi hrozně baví - že je to velký kolotoč, na konci kterého jsou všichni spokojení - autoři, protože mají provizi z každé vytištěné pohlednice, my, a i zákazníci, kteří to ještě většinou posílají dál. 

Setkala jste se i s nějakými výzvami?

Pohlednictví jako takové byla obrovská škola. Nejsem z IT oboru, jsem zdravotník, zdravotní škola mě asi naučila komunikovat a vysvětlit, co dělám a proč si myslím, že to má smysl. Ale všechno ostatní se musím učit. Navíc IT vývoj je hrozně rychlý, cítím tam své obrovské mezery a stále řeším, jak to vlastně řešit. Museli jsme vyřešit spoustu věcí v komunikaci se mnou a mým mužem, při práci v nemocnici neexistují chyby a na všechno jsou postupy, tady jste jak na rozbouřeném moři. Museli jsme vymyslet, jak postupovat, pokud vás v noci odveze sanitka, vy máte rozjeté spolupráce a úplně s tím nepočítáte. Musíme stále řešit, kde má své místo práce a kde má své místo rodina. Museli jsme vyřešit skladové prostory. Musíme řešit neustále zdražování všech poštovních služeb. Museli jsme se naučit si umět říct o pomoc. Musíte zařídit, aby všem přišla odměna. A to je jen špička ledovce, co všechno musíte, a tak jsou dny, kdy si říkám že jedu na koni a vůbec nevím, kam to splašené zvíře letí. 

Ale pak jsou dny, kdy mi autor napíše, že díky pohlednici, která přišla do správných rukou, bude vybavovat celou kavárnu svými tisky. Napíše mi autor, že prodal obraz. Zákazník mi pošle fotku od schránky a vidím, že jsou na ní pohlednice od nás. Zaznamenám zprávu někde z daleké země, že někomu přišla pohlednice a je od našeho tvůrce. Jsou dny, kdy mi někdo napíše: „Hele průšvih covid a ty jsi jediný příjem, co teď mám, mohli bychom vydat, prosím 3-5 pohlednic, fakt by mi to pomohlo vyřešit dětem Vánoce.” Přečtu si, co mi zákazníci nechají za vzkaz na Heuréce, nebo napíší po přijetí objednávky. 

Minulý rok jsme si všimli vaší aktivity #vyzvazpohlednictvi...

V minulém roce jsem vymyslela hru s názvem #vyzvazpohlednictvi, díky ní proběhlo na 400 výměn pohlednic mezi lidmi. Letos pokračujeme v pozměněné a trochu méně časté formě. Dozvěděla jsem se, že má Ruční papírna ve Velkých Losinách existenční potíže, a tak jsem vymyslela kvetoucí pohlednice -  na speciálním ručním papíru jsou semínka heřmánku a po zasazení do země může tato pohlednice vykvést. Stali jsme se partnery projektu Úsměv do schránky, který i mimo dobu covidovou sbírá kontakty na domovy důchodců a vy tak můžete poslat pohlednice do domovů https://www.usmevdoschranky.cz/ V předminulém roce jsme pořádali srazy sběratelů. Myslím, že třeba pěkný sběratelský veletrh by byl v Liberci fajn… :-) 

A jaké jsou vaše plány do budoucna?

Plány do budoucna? V minulém roce jsme zkoušeli předat část naší práce a to je focení sítí a to se skvěle povedlo. Do budoucna bych ráda v tomto duchu pokračovala a kdyby to šlo ráda bych to rozšířila na další externisty - ráda bych někoho na sítě, kdo si se mnou jednou za 4 měsíce sejde , na jeden den ve vašem úžasném coworkingu, podívá se mi na sítě a řekne, co můžu dělat jinak, líp, efektivněji, co letí. Ráda bych to rozšířila do světa. Ráda bych kvetoucí pohlednice rozšířila do kamenných obchodů. Ráda bych se účastnila trhů. Ráda bych, aby to fungovalo tak, jak je to teď.

Jak jste se o Podnikatelské Ambulanci dozvěděla?

O vaší ambulanci jsem se dozvěděla na MeetUp setkání podnikajících lidí v Libereckém kraji, které Lipo.ink v minulých letech pořádalo. O těchto setkáních jsem se dozvěděla na vaší facebookové stránce, kde se psalo, že je tam nedostatek žen. :-)

Na ambulanci jsem se setkala s Philippem, na hodinovém setkání jsme rozebrali náš e-shop. První část jsme věnovali tomu, abychom vůbec vysvětlili, kdo jsme, proč to děláme a kdo je náš zákazník, jak to máme postavené a co dělá můj muž a co dělám já. I tahle část je vlastně zajímavá, protože vysvětlit někomu svůj projekt je dobré a může vás to myšlenkově posunout a nebo přemýšlet o struktuře a zda už tam nejde něco vylepšovat.

S čím jste za námi přišla?

Do ambulance jsme nepřišli s konkrétním dotazem, spíše nás zajímalo, co si o tom myslí někdo další a zda v tom vidí potenciál i další lidé a ne jen já. Připadá mi to docela podstatné, protože člověk se zacykluje ve vlastní bublině a je fajn slyšet, že si nestaví vzdušné zámky. 

Co jste na Ambulanci řešili?

Philipp chtěl znát jednotlivé kroky našeho marketingu a k nim přidával své návrhy. Navrhoval mi přemýšlení o delegaci činností. Nechal mě zauvažovat o mých zákaznících či zda je lze hledat i jinde. Na základě návštěvy vaší ambulance jsme připravili první newsletter. Měsíc po prvním newsletteru, jsme měli největší obrat do té doby. Bylo to pro mě obrovské překvapení, protože jsem měla za to, že e-mailový marketing je mrtvá záležitost.

Ve zkratce se dá říct, že nám podnikatelská ambulance zajistila úžasný prostor pro krátké zastavení se nad vlastním projektem a cílený branistorming, což bylo pro danou chvíli velmi dobré a určitým způsobem to ovlivnilo další rok v Pohlednictvi. Po hodinové návštěvě jsme si dokázali ujasnit další kroky v našem podnikání a další rok jsme naplnili nápady, které nás při tomto setkání napadly. 

Pohled našeho Philippa:

“Než jsem Lucii potkal, nikdy jsem o postcrossingu neslyšel. Její podnikání je krásným důkazem, že i z obskurního hobby se dá udělat reálný byznys, když se to vezme za správný konec,”

02.02.2021