Jak souvisí kulturistika a předmět o podnikání v Lipo.ink: student TUL Roman Janků odpovídá

Student nanotechnologií na Technické univerzitě v Liberci, Roman Janků, pracuje v diplomce na čipu, který má ambice změnit postupy v medicíně. Kromě toho se Roman nedávno blýskl i na mezinárodních kulturistických závodech, a to i přes to, že je sportovcem s fyzickým omezením.

Do Lipo.ink ho zavedl předmět, který vyučujeme pro studenty TUL, Inovace a podnikání v oblasti nových technologií. A i když se do předmětu přihlásil s vědeckým projektem, setkání v něm ho povzbudilo k účasti na kulturistickém klání.

Jak? To se dozvíte v rozhovoru s Romanem, kde mluví i o tom, co ho motivuje k pomoci lidem a proč by studenti neměli zapomínat na podnikání.

Ty teď pracuješ na diplomové práci, čemu se v ní věnuješ?

Zaměřuju se v ní na vývoj umělých orgánů – Organ-on-chip. To se vezme destička, kde jsou mikrokanálky, a do ní se umístí buňky – většinou kmenové. Ty se potom diferencují na specifický lidský orgán. A poté se na tom provádí různé experimenty, ať už je to testování léčiv, nebo různé další testy.

V minulosti jste mohli zaznamenat skandál (pozn. Podvod s firmou Theranos, ve kterém Elizabeth Holmesová slibovala inovátorské testy k odhalení nemocí), ten miliardový. Tak to je vlastně ten princip, že by se touto technologií daly člověku provést různé testy a zjistit z nich různé věci, aniž by byl potřeba složitější odběr lidských tkání a podobně.

Je to super v tom, že se na tom dá do budoucna dělat personalizovaná medicína, kdy půjde vymyslet specifickou léčbu pro konkrétního pacienta. I třeba léčbu rakoviny.

A bez složitého testování na hodně pacientech…

Ano a také se Organ-on-chip platformy snaží obejít testování na zvířatech, které je neetické a zároveň zdlouhavé. Často v další fázi testování na lidech se objeví nějaké vedlejší účinky, které celý ten proces schvalování léčiva pozastaví a je to velmi časově a finančně náročné. 

V rámci předmětu Inovace a podnikání v oblasti nových technologií jste měli představit nějaký projekt, ty jsi vlastně z výzkumu, na kterém studijně pracuješ, vycházel.

Prezentoval jsem Organ-on-chip platformu jakožto celé tělo. Celý systém člověka od ústní dutiny přes všechny cesty, kudy léčivo projde, a pak i orgán, na který by mohlo mít vedlejší účinek. To byla víc vize do budoucna, co by všechno šlo s touhle technologií dělat.

Jak ses vůbec ke studiu na TUL dostal?

Pocházím  z Českých Budějovic, kde jsem studoval osmileté gymnázium, a pak jsem se rozhodl jít na vysokou školu sem do Liberce, jelikož jsem chtěl studovat nanotechnologie. V Plzni byla Techmánie, a tam jsem viděl hydrofobní povrchy. Kde vlastně ten povrch odpuzoval vodu. Přišlo mi to revoluční! A zrovna jsem hledal možnosti studia. Nanotechnologie je v Plzni, v Praze i v Brně, ale tady v Liberci je zrovna zaměření na lékařství, takže to mě zajímalo víc.

A čím tě láká právě lékařství?

Abych mohl pomáhat lidem. I když jsem si dělal nějaké rozřazovací testy u studia, tak mi vyšlo, že jsem ten typ člověka, který chce pomáhat lidem. Přemýšlel jsem o tom, že bych studoval práva, ale to bylo moc biflování. :)  Zrovna nanotechnologie v medicíně mají skvělý potenciál na využití a pomoc lidem, což mi přináší radost.

Studuju tady už čtvrtým rokem, teď jsem mezi prvním a druhým ročníkem inženýrského studia, a do budoucna plánuju zůstat u téhle práce. Ale rád bych měl i čas na podnikání mimo.

Plus dělám kulturistiku už teda závodně, takže o sobě můžu říkat, že jsem kulturista, to by mě taky bavilo. I tam dokážu pomoct lidem – s jejich fyzickou schránkou. V dnešní době je třeba velký problém s dětskou obezitou a celkově je fyzické zdraví lidí poměrně křehké.

Teď po tom smaženém obědě se cítím trošku provinile.

Ale to není problém, každý si může dát jídlo, které má rád, akorát jde o to mít nějaký balanc. A k té fyzické aktivitě – stačí málo, třeba tři hodiny týdně. Já třeba chodím do posilovny pětkrát, šestkrát týdně, a to už mi nedá takovou přidanou hodnotu, jako jiným ty první tři hodiny z nuly. A to je pro mě důležité – předat tuhle informaci lidem, že i tři hodiny nějaké fyzické aktivity, ať už je to plážový volejbal s kamarády, brusle, delší procházky s domácím mazlíčkem, tak to je právě to, co pomůže zdraví nejvíc.

Zmínil jsi kulturistické závody. A ty jsi v nich uspěl. Pověz nám o tom víc.

Byly to kulturistické závody od světové organizace ICN, soutěž ICompete Natural, což je pro závodníky, kteří nepoužívají zakázané látky. Na vysoké úrovni v kulturistice už jsou lidi motivovaní i ziskem a pouzívají i tyto látky, není to zakázané a je to vlastně taková šedá zóna. Ale právě ICN je super v tom, že má testy na doping. A závody jsou otevřené všem – ať už je to závodník, který závodí 10 let nebo i závodník který tam jde poprvé.

Jako ty…

Ano, poprvé na závodech. A byla to super zkušenost. Mě ten sport baví. Už od mala, když jsem koukal třeba na seriály a viděl jsem tam ty superhrdiny, kteří měli dobře vypracované tělo, tak jsem si říkal: „Jo já bych chtěl taky vypadat takhle“. A pak jsem začal chodit do posilovny.

A  to úvodní zlepšení člověk vidí třeba po měsíci, kdy fakt konzistentně chodí posilovat. Navíc je v posilovně skvělá komunita lidí. Je to motivující – přijde tam třeba starší pán, který má nadváhu, a po pár měsících je na něm vidět obrovský progres.

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli kulturistiku vůbec zkusit, je to něco jiného, než jen chodit do posilovny. Je tam i aspekt diety, člověk musí specificky využívat jídlo jako zdroj energie.

Naštěstí jsem tu přípravu zvládl perfektně, strašně mě to bavilo. Celé ty tři nebo tři a půl měsíce, co jsem se připravoval, byly ty nejlepší dny mého života. Do budoucna si to chci zkusit znovu.

Soutěžil jsem na mezinárodním mistrovství České republiky v Karlových Varech na konci května, kde byla i specifická kategorie pro nováčky do 23 let. Poznal jsem spoustu lidí, kteří mají stejný mindset. Je to něco jiného, než vidět je jen na sociálních sítích. A je super zkušenost si vystoupit na stage a předvést tam povinné pózy.

Super zkušenost a zároveň velká výzva.

To ano. Já jsem handicapovaný sportovec, jsem po pravostranné mozkové obrně. Je to hemiparéza pravé strany, takže celá pravá půlka mého těla je co se týče pohybového aparátu trošku omezená. I silově je to v posilovně znát – ta pravá strana je o 30 % slabší a o zhruba 10 % obvodově menší. A mě vlastně motivuje, že mám nějaké omezení. Jsou tady lidi, kteří to omezení nemají a ten jejich mindset není takový. A já vím, že do toho musím dát ještě víc a že to má výsledky.

Od kulturistiky k Lipo.ink. A jaká tam byla spojka. Ty jsi k nám přišel v rámci předmětu Inovace a podnikání v oblasti nových technologií, je to tak?

Přihlásil jsem se klasicky ve Stagu. IPNT (pozn. dřívější zkratka předmětu. Dnes ho studenti najdou jako PIPT) mi přišlo fajn, studenti z vyšších ročníků mi na něj dali skvělou pozitivní zpětnou vazbu. A byl to takový v uvozovkách relaxační předmět, že se v něm člověk nemusel biflovat.

Co bylo super: když jsem se na začátku představoval, zmínil jsem, že chodím do posilovny a že mě lákají závody v kulturistice.

A zrovna Philipp Roden (pozn. bývalý ředitel Lipo.ink, v předmětu přednáší) byl první člověk, který řekl, že bych si to měl zkusit.

To mě super motivovalo. Navíc s Philippem chodíme do stejné posilovny, někdy se tam míjíme.

Takže se někdy hodí potkat správného člověka z posilky. A kromě toho, je nějaký důvod, proč bys studentům doporučil zapsat se na PIPT?

Člověk, který studuje, tak se připravuje na budoucí zaměstnání. Ať už je to strojírenství, zdravotnictví, další obory. Chození do práce 8, 12 hodin denně. A mně přijde dobré zaměřit se i na podnikání. To umožní, že člověk dělá na sebe, má větší časovou  flexibilitu a když si správně svoji cestu rozvrhne, tak je v budoucnu schopen získávat i větší finanční obnosy než třeba v zaměstnání.

PIPT bych doporučil jako předmět, protože není tak akademický jako jiné předměty na univerzitě. Je to taková osvěžující změna.

Romane, díky za rozhovor. Přejeme ti hodně úspěchů nejen na kulturistických závodech.

08.09.2025